Nedvědický mramor je jedním z nejvýraznějších znaků městyse Nedvědice a celého Pernštejnska. Po staletí se z něj stavělo, sochalo i zdobilo a jeho namodralé i bílé odstíny dodnes najdete na hradě Pernštejn i na okolních kostelech. Tento kámen dal práci mnoha generacím místních kameníků a jeho příběh sahá až do středověku. V následujícím textu si projdeme, co nedvědický mramor vlastně je, jak vznikl, kde se těžil a kde ho v obci i okolí uvidíte na vlastní oči. Praktické tipy k celému místu najdete také v našem průvodci Nedvědicí.
Co je nedvědický mramor a jak vznikl
Přes svůj název není nedvědický mramor mramorem v běžném slova smyslu. Geologicky jde o krystalický vápenec s příměsí dolomitu, který vznikl regionální metamorfózou původních usazenin. Horninová tělesa mají čočkovitý tvar a jsou uložena v rulách při hranici svrateckého krystalinika s moravikem, v takzvané svratecké klenbě Českého masivu.
Kámen se vyskytuje v několika barevných variantách. Vedle bílé to jsou odstíny modravé, šedé i vzácnější narůžovělé. Právě sytě namodralé zbarvení patří k nejtypičtějším a zároveň nejzáhadnějším rysům lokality, protože jeho příčina nebyla dosud jednoznačně objasněna. Díky své struktuře se kámen dobře opracovává, leští a hodí se jak na stavební prvky, tak na jemnější sochařskou a dekorační práci.
Historie těžby a lomy
Nedvědický mramor se lámal v okolí obce už od středověku a jako stavební i dekorační kámen se používal po několik staletí. Doložené je jeho využití již ve 13. století, kdy posloužil při stavbě pozdně románského kostela ve Vítochově. Postupem času se stal mezi staviteli velmi oblíbeným a prodával se nejen po Moravě, ale i v Čechách a ve Vídni.
Těžba probíhala v řadě menších lomů nad obcí. Podle některých pramenů jich v okolí bývalo až 35, dnes jsou opuštěné a částečně zarostlé. Lámání kamene pokračovalo s různou intenzitou zhruba do poloviny 20. století, kdy provoz posledních lomů skončil. Přesná data uzavření jednotlivých lomů se v dostupných zdrojích liší, proto je zde neuvádíme jmenovitě. Do zpracování kamene se zapojili i zkušení italští kameníci, mezi nimi bratři Pietro a Antonio Rossi, jejichž rod v regionu zapustil kořeny.
Kde všude byl nedvědický mramor použit
Nejznámějším příkladem využití je nedaleký hrad Pernštejn, na jehož stavebních prvcích se kámen z místních lomů uplatnil. Z nedvědického mramoru je také část velkého kostela v sousedním Doubravníku, který patří k dominantám údolí Svratky.
Kámen ale najdete i přímo v Nedvědici. Na místním kostele svaté Kunhuty se objevuje ve stavebních a dekoračních detailech a před kostelem stojí mramorový kříž z roku 1867. Materiál pocházel z týchž lomů, které dodaly kámen na Pernštejn i do Doubravníku. Díky své trvanlivosti a barevnosti byl mramor po staletí vyhledávaným materiálem na sakrálních i světských stavbách v širokém okolí jihovýchodně od Bystřice nad Pernštejnem.
Kamenické řemeslo a dnešek
Těžba a zpracování mramoru vytvořily v Nedvědici a okolí silnou kamenickou tradici. Řemeslo se dědilo z generace na generaci a s ním i znalost lámání, opracování a leštění kamene. Kamenické dílny dodávaly náhrobky, kříže, portály i drobnou architekturu do širokého okolí.
S nedvědickými lomy je opatrně spojováno i jméno rodiny Loosových. Otec známého vídeňského architekta Adolfa Loose byl kameník a sochař a rodina zde měla vazbu na těžbu mramoru. Podle dostupných pramenů provozovala matka Adolfa Loose jeden z místních lomů řadu let i po smrti svého manžela. Připomínkou této vazby je v obci takzvaná Loosova vila, o níž se dočtete v samostatném článku Loosova vila v Nedvědici. Dnes už se v okolí mramor komerčně netěží, kamenické řemeslo ale zůstává součástí místní paměti a identity.
Kde mramor v obci uvidíte
Nejsnáze narazíte na nedvědický mramor u kostela svaté Kunhuty, kde stojí zmíněný mramorový kříž z roku 1867. Ucelený obraz o kameni a jeho zpracování pak nabízí Muzeum Nedvědice na náměstí. V jeho expozici jsou k vidění vzorky bílé, modravé, šedé i narůžovělé varianty mramoru spolu s nástroji starých kamenických mistrů. Součástí sbírek je i soubor mincí nalezený v roce 2016 poblíž osady Dolní Čepí, který přibližuje širší dějiny regionu.
Za mramorem se dá vyrazit i do krajiny nad obcí, kde jsou dodnes patrné pozůstatky starých lomů. Tipy na další zajímavosti spojíte snadno s okolními obcemi díky našemu přehledu obcí v okolí Brna. Co dalšího si v Nedvědici prohlédnout, shrnuje článek co vidět v Nedvědici, a bližší informace o expozici najdete v textu o muzeu v Nedvědici.
Časté dotazy
Je nedvědický mramor opravdu mramor?
Není to mramor v přísně geologickém smyslu. Jde o krystalický vápenec s příměsí dolomitu, který vznikl přeměnou původních usazenin. V běžné i stavební praxi se ale označuje jako mramor kvůli svému vzhledu a využití.
Jaké má nedvědický mramor barvy?
Vyskytuje se v odstínech bílé, modravé, šedé a vzácněji narůžovělé. Nejtypičtější je namodralé zbarvení, jehož příčina nebyla dosud jednoznačně vysvětlena.
Kde všude byl nedvědický mramor použit?
Uplatnil se na hradě Pernštejn, na kostele v sousedním Doubravníku i na kostele svaté Kunhuty v Nedvědici. Doložené je jeho využití už ve 13. století na kostele ve Vítochově a prodával se po Moravě, v Čechách i ve Vídni.
Kdy skončila těžba nedvědického mramoru?
Těžba v místních lomech probíhala s různou intenzitou zhruba do poloviny 20. století. Přesná data uzavření jednotlivých lomů se v pramenech liší, proto je zde neuvádíme jmenovitě.
Kolik bylo v okolí Nedvědice lomů?
Mramor se lámal v řadě menších lomů nad obcí. Podle některých pramenů jich v okolí bývalo až 35, dnes jsou všechny opuštěné.
Jaká je vazba nedvědického mramoru na rodinu Loosových?
Otec architekta Adolfa Loose byl kameník a rodina měla v Nedvědici vazbu na těžbu mramoru. Podle dostupných pramenů provozovala matka Adolfa Loose jeden z místních lomů i po smrti svého manžela. Připomínkou je Loosova vila v obci.
Kde nedvědický mramor uvidím na vlastní oči?
Nejsnáze u kostela svaté Kunhuty, kde stojí mramorový kříž z roku 1867. Vzorky různých barev a kamenické nástroje pak najdete v expozici Muzea Nedvědice na náměstí.
Dá se nedvědický mramor dnes ještě těžit?
Komerční těžba v okolí obce už neprobíhá a lomy jsou opuštěné. Kámen tak dnes obdivujeme hlavně na historických stavbách a ve sbírkách místního muzea.