Zastávka u Brna vypadá dnes jako klidná obec zhruba 20 km západně od Brna, ale její jméno i podoba vyrostly z uhlí. Ještě ve druhé polovině 18. století tu stál osamocený hostinec, o století později se z místa stalo jedno z center Rosicko-oslavanského uhelného revíru, kterému se v době největší slávy přezdívalo malá Paříž.
Tento článek vede hornickou historií Zastávky od první písemné zmínky z roku 1688, přes objev černého uhlí a založení obce Boží Požehnání, až po železniční vlečku, ze které se dnes stala úzkorozchodná dráha historických vlaků. Ukazuje, jak revír vznikal, čím žil a co z něj v krajině a v obci zůstalo.
Konkrétní otevírací doby památek, jízdní řády historických vlaků i podobu expozic si před návštěvou ověřte u provozovatelů a v regionálním informačním centru, protože se mění podle sezony.
Hornická Zastávka ve zkratce
| 1688 | první písemná zmínka o hostinci Zastávka |
| 1769 a 1788 | objev černého uhlí a začátek těžby |
| 1875 | vznik obce Boží Požehnání |
| Revír | Rosicko-oslavanský, hornická památka důl Julius |
| Železnice | vlečka ze Zbýšova z roku 1862, dnes úzkorozchodka |
Aktualizováno v srpnu 2026
Od hostince k hornické obci
Nejstarší písemná zmínka o Zastávce pochází z roku 1688 a týká se hostince, který dal místu i jméno. Šlo o zastávku na cestě, samostatná osada tu tehdy ještě nestála a okolí tvořila pole a lesy v zázemí Rosic. Rosice byly odedávna přirozeným střediskem oblasti a i dnes je v nich obec s rozšířenou působností, pod kterou Zastávka spadá.
Zlom přišel s uhlím. Zatímco okolní obce zůstaly zemědělské, Zastávka se během 19. století proměnila v hornické a průmyslové místo s dělnickými koloniemi, doly a železnicí. Právě těžba z ní udělala obec, jakou známe dnes, a určila i to, kudy vede trať a kde stojí nádraží. Širší souvislosti obce shrnuje průvodce po Zastávce.
Objev uhlí a začátek těžby
Černé uhlí bylo v okolí Zastávky objeveno roku 1769. Trvalo pak ještě téměř dvě desetiletí, než se přešlo od nálezu k soustavné práci: pravidelná těžba tu začala roku 1788. Tím se z Rosicka stala jedna z mála oblastí na Moravě, kde se dobývalo skutečné černé uhlí, na rozdíl od hnědouhelných pánví jinde.
Uhlí zásadně změnilo život v celém okolí. K dolům přicházeli za prací horníci z širokého okolí, rostly dělnické kolonie a s nimi i potřeba obchodů, hospod, škol a dopravy. Postupně vzniklo souvislé průmyslové pásmo mezi Zastávkou, Zbýšovem, Oslavany a Rosicemi, které dostalo souhrnný název Rosicko-oslavanský revír.
Boží Požehnání a malá Paříž
Rozmach těžby vedl k tomu, že se osada u dolů roku 1875 osamostatnila jako obec s příznačným názvem Boží Požehnání. Jméno odkazovalo na uhlí jako na zdroj obživy a bohatství, které kraji přineslo práci i peníze. Dnešní jméno Zastávka se prosadilo až později, kořeny má ale ve starém hostinci z roku 1688.
V nejlepších letech byla obec na poměry venkova nezvykle živá a společensky pestrá, takže si jí přezdívalo malá Paříž. Kromě dolů a dělnických kolonií tu fungovalo i kasino a střelnice a scházela se tu společnost z celého revíru. Ten kontrast mezi tvrdou prací v podzemí a čilým společenským životem na povrchu patří k tomu, co Zastávku odlišovalo od okolních zemědělských vsí.
Důl Julius a Rosicko-oslavanský revír
Rosicko-oslavanský revír patřil k nejstarším uhelným oblastem na Moravě a Zastávka byla jedním z jeho center. Z hornických provozů se ke jménu obce nejvíc váže důl Julius, který dnes připomíná hornickou minulost místa. Šachty revíru sahaly do velkých hloubek a práce v nich byla náročná i nebezpečná, což se podepsalo na celých generacích místních rodin.
Těžba v revíru probíhala zhruba dvě století a postupně se vyčerpávala. V druhé polovině 20. století se sloje dobývaly stále obtížněji a hlouběji, až se provoz nakonec uzavřel a revír přešel do historie. Po hornících zůstaly haldy, budovy, kolonie a hlavně silná místní identita, ke které se obce jako Zastávka, Zbýšov nebo Oslavany dodnes hlásí.
Železnice a uhelná vlečka
Uhlí bylo potřeba odvážet, a tak se do kraje brzy dostala železnice. Staniční budova v Zastávce si dodnes drží téměř stejnou podobu jako kolem roku 1880, takže nádraží samo o sobě patří k hmatatelným památkám na dobu rozkvětu revíru. Trať přes Zastávku u Brna spojuje obec s Brnem dodnes a zůstává hlavní spojnicí do krajského města.
Zvláštní kapitolou je uhelná vlečka ze Zbýšova do Zastávky, postavená roku 1862 kvůli přepravě vytěženého uhlí. Sloužila průmyslu, ne cestujícím, a propojovala doly s hlavní tratí. Právě tato vlečka dostala po konci těžby nový smysl a stala se základem dnešní turistické atrakce.
Úzkorozchodka a Muzeum průmyslových železnic
Původně normálně rozchodná vlečka ze Zbýšova se přestavuje na úzký rozchod pro provoz historických vlaků Muzea průmyslových železnic, jehož zázemí je ve Zbýšově. Trasa vede ze Zastávky u Brna přes Babice u Rosic do Zbýšova a spojuje jízdu historickým vláčkem s poznáváním hornické minulosti kraje. Muzeu a okolí Zbýšova se blíž věnuje průvodce po Zbýšově.
Úzkorozchodná dráha je dnes jednou z hlavních lákadel oblasti a spojuje dvě témata: techniku a hornictví. Jízdní dny bývají vázané na sezonu a akce, proto si aktuální termíny ověřte předem. Další tipy, kam v obci a okolí zajít, shrnuje přehled co vidět v Zastávce.
Co z revíru zbylo dnes
Aktivní těžba je minulostí, ale stopy revíru jsou v krajině i v obci pořád patrné. Zůstala dělnická zástavba a kolonie, nádraží z doby rozkvětu, hornická památka spojená s dolem Julius i celá vrstva místní paměti, kterou připomínají pomníky, názvy a spolky. Turistické informace o Rosicku a hornickém revíru poskytuje regionální informační centrum přímo v Zastávce.
Pro návštěvníka je Zastávka dobrým výchozím bodem k poznávání industriální historie kraje. Dá se spojit prohlídka nádraží, jízda historickým vláčkem a výlet za dalšími hornickými stopami do Zbýšova a Oslavan. Zajímavosti a výlety v širším okolí najdete v přehledu tipů na výlety kolem Zastávky a v rozcestníku obce.
Časté dotazy
Odkud pochází jméno obce Zastávka?
Jméno se odvozuje od hostince Zastávka, o kterém je první písemná zmínka z roku 1688. Šlo o zastávku na cestě, kolem které později vyrostla hornická obec.
Kdy se u Zastávky objevilo uhlí a začala těžba?
Černé uhlí bylo v okolí objeveno roku 1769 a pravidelná těžba začala roku 1788. Zastávka se tak stala součástí Rosicko-oslavanského uhelného revíru.
Proč se obec jmenovala Boží Požehnání?
Obec vznikla oficiálně roku 1875 a název Boží Požehnání odkazoval na uhlí jako zdroj obživy a bohatství kraje. Dnešní jméno Zastávka se prosadilo až později.
Proč se Zastávce přezdívalo malá Paříž?
V době největší slávy revíru tu byl na poměry venkova čilý společenský život. Kromě dolů fungovalo v obci i kasino a střelnice, a proto si jí přezdívalo malá Paříž.
Co je důl Julius?
Důl Julius je hornická památka spojená se Zastávkou, která připomíná těžbu v Rosicko-oslavanském revíru. Patří k hmatatelným stopám hornické minulosti obce.
Odkud a z jakého roku je železniční vlečka?
Uhelná vlečka vedla ze Zbýšova do Zastávky a byla postavena roku 1862 kvůli přepravě vytěženého uhlí. Dnes se přestavuje na úzký rozchod pro historické vlaky.
Kudy vede úzkorozchodná dráha a kdo ji provozuje?
Trasa vede ze Zastávky u Brna přes Babice u Rosic do Zbýšova a provozuje ji Muzeum průmyslových železnic se zázemím ve Zbýšově. Jízdní dny bývají vázané na sezonu.
Jak stará je nádražní budova v Zastávce?
Staniční budova si dodnes drží téměř stejnou podobu jako kolem roku 1880, takže patří k památkám na dobu rozkvětu revíru. Trať přes Zastávku spojuje obec s Brnem.
Co z hornické historie se dá v Zastávce vidět dnes?
Zůstala dělnická zástavba, historické nádraží, hornická památka u dolu Julius a úzkorozchodná dráha historických vlaků. Informace o revíru poskytuje regionální informační centrum.
Zdroje: veřejně dostupné informace o obci Zastávka a Rosicko-oslavanském revíru a vlastní poznatky redakce. Otevírací doby památek a jízdní řády historických vlaků ověřujte u provozovatelů.