Oslavany dnes vypadají jako klidné město nad řekou Oslavou, kousek od Ivančic a zhruba 20 km jihozápadně od Brna. Málokdo tuší, že právě tady stálo po dvě století jedno z center těžby černého uhlí na Moravě a že se tu vyráběla elektřina pro široké okolí. Původně zemědělská a vinařská obec se změnila v hornické a energetické město.
Tenhle článek shrnuje, čím byly Oslavany pro region důležité: kdy se začalo těžit, co je Rosicko-oslavanská pánev, jak těžba souvisí se sousedními Rosicemi a Zbýšovem a jak se hornický odkaz připomíná dnes. Historii dnes vypráví Muzeum hornictví a energetiky Rosicko-Oslavanska na zámku a zábavní park Permonium v areálu bývalého dolu Kukla.
Otevírací doba muzea i parku se mění podle sezóny, proto si aktuální informace před návštěvou ověřte přímo u provozovatele.
Hornická historie Oslavan ve zkratce
| Před těžbou | zemědělská a vinařská obec |
| Začátek těžby | kolem roku 1755, černé uhlí |
| Pánev | Rosicko-oslavanská, vazba na Rosice a Zbýšov |
| Energetika | uhelná elektrárna Oslavany |
| Dnes | muzeum na zámku a Permonium |
Aktualizováno v srpnu 2026
Od vinařské obce k hornickému městu
Než se v okolí Oslavan rozjela těžba uhlí, byla to obyčejná venkovská obec. Lidé tu hospodařili na polích a v teplejších polohách nad řekou Oslavou pěstovali víno. Poloha v úrodném údolí nedaleko Ivančic dávala obci ráz zemědělského kraje, jaký najdete i v mnoha dalších obcích jižně od Brna.
Zlom přišel v 18. století, kdy se ukázalo, že v podloží leží sloje černého uhlí. Z klidné vinařské obce se během několika generací stalo průmyslové město, jehož život se točil kolem dolů a později kolem výroby elektřiny. Tahle proměna určila podobu Oslavan na dlouhá desetiletí a její stopy jsou ve městě patrné dodnes.
Rosicko-oslavanská pánev a začátky těžby
Uhlí se tu nachází v takzvané Rosicko-oslavanské pánvi, uhelném revíru, který se táhne severně od Oslavan přes Zbýšov až k Rosicím. Právě podle dvou hlavních měst na jeho okrajích nese revír své jméno. Uhlí zdejších slojí patřilo k nejkvalitnějším černým uhlím v tehdejším Rakousku a mělo vysokou výhřevnost.
Systematická těžba na pánvi započala kolem roku 1755 a postupně se rozrůstala do hloubky i do šířky. Doly se prohlubovaly, přibývaly nové šachty a s nimi i havíři z blízkého i vzdáleného okolí. Těžba se tu udržela více než dvě století, což z Rosicko-oslavanské pánve udělalo jeden z nejdéle funkčních uhelných revírů na Moravě.
Vazba na Rosice a Zbýšov
Oslavany nebyly v těžbě samy. Tvořily jižní bránu revíru, který dál na sever pokračoval doly ve Zbýšově a v Rosicích. Celá oblast byla propojená pracovně i dopravně: havíři, uhlí i technika se přesouvaly mezi jednotlivými šachtami a města revíru sdílela stejný osud, jak těžba rostla a později upadala.
Uhlí z pánve se odváželo po železnici a část se spotřebovala přímo na místě v elektrárně. Díky téhle provázanosti se z jinak zemědělského kraje mezi Rosicemi, Zbýšovem a Oslavany stal průmyslový region s vlastní identitou, na kterou zdejší obyvatelé dodnes hrdě navazují.
Uhelná elektrárna Oslavany
Blízkost uhlí přivedla do Oslavan i výrobu elektřiny. Ve městě stála uhelná elektrárna Oslavany, která spalovala uhlí přímo z okolních dolů a dodávala proud do širokého okolí. Spojení dolu a elektrárny na jednom místě bylo praktické: palivo se nemuselo nikam vozit, stačilo ho poslat z blízké šachty rovnou do kotelny.
Elektrárna z Oslavan udělala nejen hornické, ale i energetické město. Výroba elektřiny patřila k pilířům zdejšího průmyslu a spolu s doly zaměstnávala značnou část obyvatel. Právě proto dnešní muzeum na zámku spojuje dvě témata dohromady, hornictví i energetiku, protože v Oslavanech patřily neodmyslitelně k sobě.
Jak těžba proměnila město
Těžba a průmysl proměnily Oslavany od základů. Přibývali obyvatelé, stavěly se domy pro havíře a dělníky, vznikala nová infrastruktura i spolkový život. Z malé obce se stalo město, kde rytmus dne udávaly směny v dolech a provoz elektrárny. Hornictví se zapsalo do místní kultury, tradic i do toho, jak lidé o svém domově mluvili.
Když těžba v revíru skončila, muselo město hledat novou tvář. Bývalé průmyslové areály dostaly jiné využití a Oslavany se dnes profilují spíš jako výletní cíl s bohatou minulostí. Přehled toho, co ve městě vidět, najdete v článku co vidět v Oslavanech, a širší souvislosti shrnuje průvodce Oslavany.
Muzeum hornictví a energetiky na zámku
Hornickou a energetickou minulost dnes připomíná především Muzeum hornictví a energetiky Rosicko-Oslavanska, které sídlí na renesančním zámku v centru města. Expozice mapuje, jak se v revíru těžilo uhlí, jak se z něj vyráběla elektřina a jak práce v dolech i v elektrárně vypadala. Je to hlavní místo, kde se o dějinách zdejšího hornictví dozvíte víc.
Samotný zámek Oslavany vznikl přestavbou středověkého kláštera a kromě hornického muzea ukrývá i další expozice a městský pivovar. Návštěvu muzea tak snadno spojíte s prohlídkou arkádového nádvoří, které patří k největším v zemi. Podrobnosti o objektu a jeho historii přináší samostatný text o oslavanském zámku.
Permonium v areálu dolu Kukla
Druhým místem, kde hornická minulost ožívá, je zábavní park Permonium. Vznikl v areálu bývalého uhelného dolu Kukla a hravou formou navazuje na jeho odkaz. Už samotný název odkazuje na permoníky, bájné skřítky, kteří podle pověstí strážili poklady v podzemí a pomáhali havířům.
Park nabízí 26 atrakcí a jeho chloubou je největší nadzemní bludiště v České republice, které imituje spletité důlní chodby. Dětem i dospělým tak Permonium přibližuje svět havířů zážitkově, přímo v místě, kde se kdysi rubalo uhlí. Spojení bývalého dolu a rodinné zábavy dělá z Permonia jedno z nejnavštěvovanějších míst v Oslavanech.
Zámecké muzeum a Permonium se přitom doplňují: muzeum nabízí poučnou a věcnou stránku, park zase zážitek a hru. Kdo chce hornickou historii Oslavan poznat naplno, měl by navštívit obě místa.
Časté dotazy
Čím byly Oslavany hornické?
V Oslavanech a jejich okolí se přes dvě století těžilo černé uhlí a ve městě stála uhelná elektrárna. Z původně zemědělské a vinařské obce se tak stalo hornické a energetické město.
Kdy se v Oslavanech začalo těžit uhlí?
Systematická těžba na Rosicko-oslavanské pánvi započala zhruba kolem roku 1755 a udržela se více než dvě století.
Co je Rosicko-oslavanská pánev?
Je to uhelný revír s černým uhlím, který se táhne od Oslavan přes Zbýšov k Rosicím. Jméno nese podle dvou hlavních měst na svých okrajích, tedy Rosic a Oslavan.
Byla v Oslavanech elektrárna?
Ano, ve městě stála uhelná elektrárna Oslavany, která spalovala uhlí z okolních dolů a dodávala elektřinu do širokého okolí. Kvůli tomu byly Oslavany nejen hornickým, ale i energetickým městem.
Kde se o hornictví dozvím víc?
Nejvíc se dozvíte v Muzeu hornictví a energetiky Rosicko-Oslavanska, které sídlí na zámku v centru města. Zážitkovou formou pak minulost přibližuje i zábavní park Permonium.
Co je důl Kukla?
Kukla byl jeden z uhelných dolů v okolí Oslavan. V jeho bývalém areálu dnes stojí zábavní park Permonium, který na hornickou minulost místa navazuje.
Souvisí s hornictvím Permonium?
Ano, Permonium vzniklo v areálu bývalého dolu Kukla a odkazuje na permoníky, bájné skřítky z podzemí. Nabízí 26 atrakcí a největší nadzemní bludiště v zemi, které imituje důlní chodby.
Těží se v Oslavanech ještě uhlí?
Ne, těžba v Rosicko-oslavanské pánvi už dávno skončila. Hornickou minulost dnes připomíná jen muzeum na zámku a zábavní park Permonium.
Zdroje: veřejně dostupné informace o historii Oslavan, Rosicko-oslavanské pánve, Muzea hornictví a energetiky Rosicko-Oslavanska a zábavního parku Permonium. Otevírací dobu a aktuální nabídku ověřujte u provozovatele.