Historie Mokré-Horákova: od roku 1350 po raketovou základnu

Dějiny obce sepsala kronikářka Michaela Straková pro web obce a k 50. výročí sloučení vychází publikace Mokrá-Horákov v proměnách času, kterou obec představí 26. září 2026 v knihovně. Z lesní vsi dřevařů a paličů vápna se Mokrá po roce 1968 proměnila v průmyslovou obec s cementárnou a sídlištěm, Horákov si zachoval venkovský ráz. Přehled vychází z webu obce, zpravodaje, Wikipedie a registru památek.

V kostce

• 1350: první zmínka o Mokré
• 1371: první zmínka o Horákovu
• 1792: požár, zůstalo pět chalup
• 1968: cementárna zahájila výrobu
• 1976: sloučení Mokré a Horákova
• 2026: nový znak a vlajka, 50 let obce

Obsah: Mokrá a brněnská kapitula · Horákov, hrad a tvrz · Pravěk, Pekárna a Hlásnica · Požár 1792 a mokrský svátek · Kaple a drobné památky · Škola, hasiči a pomníky · Cementárna a nové sídliště · Raketová základna Horákov · Sloučení v roce 1976 · Znak, vlajka a pečeti · Rodáci a obyvatelé · Recenze památek a míst

Mokrá a brněnská kapitula

Nejstarší zpráva o Mokré pochází z roku 1350, kdy Albert z Černovic zapsal manželce Jitce věno mimo jiné na Mokré. Založení obec klade na počátek 14. století, možná už do 13. století. Lidé se živili kácením dřeva a pálením vápna. Od konce 14. století do roku 1848 patřila ves kapitule sv. Petra a Pavla v Brně, v roce 1464 tu brněnský kanovník Ondřej vlastnil hospodu, les a dva mlýny, které zanikly za třicetileté války. Kapitula držela les až do zestátnění, v letech 2015 až 2017 jí bylo v restituci vráceno přes 240 ha lesa i větší část vápencového lomu.

Horákov, hrad a tvrz

Horákov je poprvé zmíněn v zemských deskách roku 1371, jméno má patrně z osobního jména Horák. Původně šlo o samostatné panství s hradem na ostrožně nad Mariánským údolím. Podle historie obce hrad zanikl asi koncem 14. století ve válkách markrabat Prokopa a Jošta a první zpráva z roku 1464 už mluví o polích pustého hradu. Zbyly dva příkopy tesané ve skále a kus zdi, naproti přes Říčku leží hradiště Staré Zámky. Koncem 15. století postavili Herynkové ze Sloupna ve vsi tvrz, v roce 1563 už byla pustá. Od roku 1533 patřil Horákov k panství kobylnickému, později sokolnickému, které až do konce druhé světové války drželi Mitrovští.

Pravěk, Pekárna a Hlásnica

V údolí Říčky na katastru Mokré leží jeskyně Pekárna, osídlená lovci v mladším paleolitu. Karel Absolon ji zkoumal v letech 1925 až 1930 a v roce 1927 tu našel kost s rytinou nazvanou Souboj bizonů, další rytina Pasoucí se koně se našla v roce 1963. U horákovské hájovny odkryl Karel Maška v letech 1895 a 1896 bohatý hrob v mohyle Hlásnica z doby halštatské. Podle ní dostala jméno horákovská kultura starší doby železné s černě malovanou keramikou. Mohyla i Pekárna jsou kulturní památky. Jeskyni popisuje článek příroda a výlety z obce.

Požár 1792 a mokrský svátek

Dne 24. července 1792 zničil Mokrou požár, zůstalo stát jen pět chalup. Na památku neštěstí vznikl mokrský svátek, který se kvůli chybnému datování slaví 6. srpna jako prosba za odvrácení pohromy, spolu se svátkem Proměnění Páně. Do roku 1786 chodily děti z Mokré i Horákova do školy v Tvarožné. Pak dostal školu Horákov a mokrské děti do ní chodily až do roku 1900, kdy se otevřela dvoutřídní škola v Mokré. Její budovu dnes užívá základní umělecká škola.

Kaple a drobné památky

Kaple sv. Barbory je nejstarší budovou v Mokré a bohoslužbám už neslouží. Kaple Proměnění Páně nahradila v roce 1909 zvoničku, která překážela silnici, u ní stojí kříž z roku 1859. Horákovskou kapli sv. Gotharda postavili v roce 1898, v roce 1957 se sesula věž, po rekonstrukci v roce 1997 dostala sluneční hodiny s rybou a čápem a v roce 2024 prošla další opravou. Březovou kapli Mitrovských dal postavit hrabě Hubert Vladimír Mitrovský po smrti jediného syna, v 70. letech byla stržena a obnovili ji dobrovolníci.

Škola, hasiči a pomníky

V Horákově stála od roku 1877 dvoutřídní škola na místě dnešního kulturního domu, nová škola byla vysvěcena 1. září 1912 a dnes v ní je dům s pečovatelskou službou. Po dvou žhářských požárech v prosinci 1900 založili Mokerští v lednu 1901 sbor dobrovolných hasičů, jeho skladiště z roku 1905 dnes slouží vinotéce. Obětem první světové války postavil Horákov pomník v roce 1923 a Mokrá v roce 1926. Bratři Kousalovi z Mokré postavili první šachtovou vápenku, koncem 19. století stály šachtové pece Pod Mokerským lesem.

Cementárna a nové sídliště

Po válce geologický průzkum potvrdil zásoby vápence. V roce 1961 vyhlásil báňský úřad dobývací prostor lomu Mokrá o rozloze přes 265 ha a začala stavba, v roce 1963 ji ale zastavil nedostatek peněz. V roce 1965 vznikl národní podnik Cementárna Mokrá a 31. října 1968 byla symbolicky zapálena první pec Republika, druhá nese jméno Morava. S cementárnou vyrostlo sídliště a počet obyvatel stoupl z 1 467 v roce 1961 na 2 895 v roce 1980. Od roku 1980 tu sídlil koncernový podnik Cementárny a vápenky, po privatizaci Českomoravský cement a od roku 2024 Heidelberg Materials. Výrobu vápna převzala v roce 2003 firma Carmeuse.

Raketová základna Horákov

Na kraji Horákova začala na konci 70. let stavba protiletadlového raketového oddílu, který měl chránit Brno. Bojová část s komplexem S-125M Něva byla hotová v říjnu 1980, týlová a ubytovací část v prosinci 1983. Od července 1981 tu bylo 32 bojových raket, areál o rozloze 6,7 ha měl čtyři odpaliště a sloužilo v něm kolem 80 vojáků. Armáda odešla v roce 1997. Dnes je tu veřejný zábavní areál VZA Bunkr s prohlídkami, kioskem a airsoftovým hřištěm.

Sloučení v roce 1976

Mokrá a Horákov se spojily v roce 1976. Podle obecní kroniky se 26. července 1976 sešlo v Mokré ustavující zasedání společného národního výboru, důvodem bylo snižování počtu národních výborů a průmyslový význam Mokré. ČSÚ uvádí, že nový název Mokrá-Horákov platí od roku 1977. Horákovská kronika poznamenala, že sloučení nebylo přijato se stoprocentním souhlasem. Po roce 1990 přišlo zdravotní středisko, plyn a kanalizace, obecní zpravodaj vychází od ledna 1991. Padesát let obce se slavilo 19. a 20. června 2026 ve sportovním areálu.

Znak, vlajka a pečeti

Znak spojuje staré pečeti obou obcí. Mokrá měla osmiúhelníkovou pečeť se zkříženým mečem a klíčem, což je znak brněnské kapituly, Horákov kruhovou pečeť se sekerou a žaludem. Hraniční kámen kapituly z roku 1783 je vystaven v budově Mediatéky.

Rodáci a obyvatelé

Z Mokré pocházel historik Michael Vaňáček (1908 až 1969) a ilustrátorka dětských knih Vlasta Baránková (1943 až 2026). Rodačkou z dnešní obce je gymnastka Miloslava Misáková-Čamková, olympijská vítězka v soutěži družstev z Londýna 1948. Jméno farního rodáka Františka Neveselého připomínají zápisy Kostelní jednoty, která chtěla postavit kostel v Líchách.

Recenze památek a míst

Z historických míst má v Mapách Google nejvíc hodnocení areál Bunkr na bývalé raketové základně, 4,6 z 353, samostatný zápis bývalé základny 4,4 z devíti. Recenze chválí spojení vojenské historie a adrenalinu a recenze zmiňují i ukázky z druhé světové války. O dějinách obce řekne víc obecní knihovna s pracemi Šimona Straky o vápenictví a nová kniha k 50 letům obce.

Celou obec shrnuje průvodce Mokrou-Horákovem, další obce najdete v rozcestníku obcí v okolí Brna.

Časté dotazy

Kdy je Mokrá poprvé zmíněna?

V roce 1350, v zápisu věna Alberta z Černovic.

Kdy je poprvé zmíněn Horákov?

V zemských deskách roku 1371.

Komu patřila Mokrá?

Od konce 14. století do roku 1848 brněnské kapitule sv. Petra a Pavla.

Kde stál hrad Horákov?

Na ostrožně nad Mariánským údolím, zbyly příkopy a kus zdi.

Co je mohyla Hlásnica?

Halštatská mohyla u Horákova, podle níž se jmenuje horákovská kultura.

Proč se slaví mokrský svátek?

Na památku požáru z roku 1792, slaví se 6. srpna.

Kdy začala cementárna vyrábět?

V říjnu 1968, první pec Republika byla zapálena 31. října.

Kdy fungovala raketová základna?

Bojová část od roku 1980, armáda odešla v roce 1997.

Kdy se Mokrá a Horákov sloučily?

V roce 1976, podle kroniky 26. července.

Co je na znaku obce?

Klíč s mečem po brněnské kapitule a sekyra se žaludy po Horákovu.

Která kaple je nejstarší?

Kaple sv. Barbory v Mokré z přelomu 18. a 19. století.

Kdo se v Mokré narodil?

Například historik Michael Vaňáček a ilustrátorka Vlasta Baránková.